Přeložila Terushka pro terusky-tokiohotel.blog.cz - nekopírovat bez zdroje!
Bille, jak dlouhou dobu potřebuješ pro svůj styling?
Bill: Ne déle než ostatní. Řekl bych, že tak 10-15 minut pro všechno. Jsem v tom dobrý, takže to jde rychle. Ale někdy nemám náladu se upravit a to pak vypadám jako Tom.
Tom: Já pořád vypadám líp.
Bill: Ale i tak, vypadáme potom velmi podobně.
Bille, vždycky si vypadal tak jako teď?
Bill: Vždycky. Kluci mě znají takhle. Jsme spolu teď šest let a Tom a já jsme začali dělat muziku, když nám bylo sedm. Hledali jsme basistu a bubeníka, a pak, před šesti lety, jsme potkali tyhle dva. A oni mě znají už takhle, s tímhle stylingem. Začal jsem velmi brzo.
Bille a Tome, nejste moc hubení?
Tom: Můžeme jíst, jak chceme, ale budeme pořád hubení. Vždycky to tak bylo.
Bill: Jo, jíme co chceme, a stejně nepřiberem. Rychle spalujeme kalorie. Když jste 90 minut na pódiu, je to jako sport. A teď hrajeme dvě hodiny.
Co říkáte lidem, co vás nemají rádi?
Tom: Pro začátek, to je úplně normální. Taky máme skupiny, co nemáme rádi. Respektujeme to, že někdo nás nemá rád. Každý z nás poslouchá jinou muziku a není to problém.
Rodiče?
Bill: Máme štěstí, že jsme měli spoustu svobody. Nikdo nám neříkal, co máme dělat.
Tom: Samozřejmě, že jsme měli základní výstrahu, ale takoví jsou rodiče vždycky.
Bill: Někdy se na nás zlobili, ale vždycky jsme měli dobrý vztah. Nikdy jsme se nebáli něco říct nebo ve všem vyhovět.
Vidíte se sami jako superstars?
Bill: Nevidíme se tak, ale Německo superstar potřebuje. Ale sami se tak nevidíme, jsme stejní jako předtím. Někdy dokonce zapomene, že nás lidi znají a že jsme slavní, jdeme normálně na ulici a pak se divíme, že nás lidí poznávají.
Tome, kšiltovky?
Tom: Sbírám je. Mám jich asi padesát.
Georgu a Gustave, říkáte občas vůbec něco?
Georg: Mluvíme málo, ale když chceme něco říct, tak to řeknem.
Gustav: Jsme ti více tišší ve skupině - je to normální.
Bille, jak dlouhou dobu potřebuješ pro svůj styling?
Bill: Ne déle než ostatní. Řekl bych, že tak 10-15 minut pro všechno. Jsem v tom dobrý, takže to jde rychle. Ale někdy nemám náladu se upravit a to pak vypadám jako Tom.
Tom: Já pořád vypadám líp.
Bill: Ale i tak, vypadáme potom velmi podobně.
Bille, vždycky si vypadal tak jako teď?
Bill: Vždycky. Kluci mě znají takhle. Jsme spolu teď šest let a Tom a já jsme začali dělat muziku, když nám bylo sedm. Hledali jsme basistu a bubeníka, a pak, před šesti lety, jsme potkali tyhle dva. A oni mě znají už takhle, s tímhle stylingem. Začal jsem velmi brzo.
Bille a Tome, nejste moc hubení?
Tom: Můžeme jíst, jak chceme, ale budeme pořád hubení. Vždycky to tak bylo.
Bill: Jo, jíme co chceme, a stejně nepřiberem. Rychle spalujeme kalorie. Když jste 90 minut na pódiu, je to jako sport. A teď hrajeme dvě hodiny.
Co říkáte lidem, co vás nemají rádi?
Tom: Pro začátek, to je úplně normální. Taky máme skupiny, co nemáme rádi. Respektujeme to, že někdo nás nemá rád. Každý z nás poslouchá jinou muziku a není to problém.
Rodiče?
Bill: Máme štěstí, že jsme měli spoustu svobody. Nikdo nám neříkal, co máme dělat.
Tom: Samozřejmě, že jsme měli základní výstrahu, ale takoví jsou rodiče vždycky.
Bill: Někdy se na nás zlobili, ale vždycky jsme měli dobrý vztah. Nikdy jsme se nebáli něco říct nebo ve všem vyhovět.
Vidíte se sami jako superstars?
Bill: Nevidíme se tak, ale Německo superstar potřebuje. Ale sami se tak nevidíme, jsme stejní jako předtím. Někdy dokonce zapomene, že nás lidi znají a že jsme slavní, jdeme normálně na ulici a pak se divíme, že nás lidí poznávají.
Tome, kšiltovky?
Tom: Sbírám je. Mám jich asi padesát.
Georgu a Gustave, říkáte občas vůbec něco?
Georg: Mluvíme málo, ale když chceme něco říct, tak to řeknem.
Gustav: Jsme ti více tišší ve skupině - je to normální.