Kluci, holky ho celém světě jsou do vás šíleně zamilované. Jak se cítíte, když vidíte tu vášeň, se kterou vás milují?
Tom: Miluju, že jsou naši fanoušci takoví. (usmívá se)
Bill: Naše holky jsou takové, tak milující, že nám to občas bere dech.
Pamatujete si nejvíc cool věc, co jste zažili s nějakým fanouškem?
Bill: Bylo to při našem prvním prezentování, kdy jsme hráli Durch den Monsun a každý fanoušek zpíval sám. Bylo to ohromující.
Tom: A co, jak jsme byli v Mexiku?
Bill: Wow, podepisování zabralo okolo dvou hodin! Nevěděli jsme, že budeme slavní i v latinské Americe.
Tom: Ten den jsme byli strašně unavení, ale zároveň to bylo úžasné - ty holky brečely jenom proto, že jsme tam byli také! Přišlo tam tisíce holek, jenom aby se na nás podívaly. Vážně, děkujem, holky!
Skvělé! A máte nějaký špatný zážitek s fanoušky?
Tom: Ne úplně špatnou zkušenost, ale občas se stane, že jsme překvapení, jak ztratí kontrolu a děsí nás. Jednou šel Gustav do svého hotelového pokoje s Madridu a v posteli se mu válely holky! Když ho uviděly, skočily na něj! Byl opravdu vystrašený.
Bill: Jednou fanoušci porazili policajty, co byli s námi, a běželi přímo ke mně. Když se ke mně dostali, začali na mě něco křičet španělsky a já jim nic nerozuměl, ha! Tom se začal shánět po naší ochrance, ale věci se tak vymkly kontrole, že mě policajti chtěli odvézt na stanici! Bylo to pěkně šílené!
Děsí vás, že se vaši fanoušci chovají takhle?
Bill: Občas ano, ale i tak, vždycky budeme víc než rádi zastavit se a podepsat se jim.
Kluci, vy jste moc milí. Ale není to trochu únavné, dělat tohle všechno pro fanoušky?
Tom: Určitě ne - my všichni máme dobré dny a špatné dny. Jsme jenom lidé a občas nemáme dobrou náladu - to se nám pak nechce podepisovat a nic jiného.
Bill: Ale nikdy bychom nemohli být hnusní na některou z našich holek. Milujeme je a milujeme to, že jsou s námi. Nikdy bychom neudělali něco, díky čemu by se pak cítily uražené.
Udělali fanoušci někdy něco, co by pro vás bylo dokonce nebezpečné?
Tom: Jo, jednou se fanynka snažila dostat se za námi do místnosti a skočila do okna, ale spadla - bylo to fakt strašidelné, protože jsme si mysleli, že je zraněná.
Bill: Stalo se mi něco vtipného na letišti. Šel jsem, tak v pohodě, klídku - a najednou se ke mně přihnala skupinka holek, které na mě začaly křičet neslušné návrhy. Každý je mohl slyšet - bylo to tak trapné! (och, Bille, ty stydlíne :DD)
Takže by jste se nezačali s fanynkou?
Bill: Jenom, kdyby to byl opravdu vážný vztah. Chci přítelkyni, ale aby k tomu mohlo dojít, musím ji opravdu dobře znát. Nezáleží na tom, jestli je fanynka nebo ne.
Tom: Musím se přiznat, že jsme byli na rande už s pár fanynkama, ale nebylo to nic vážného, spíš sranda.
Bill: Jsem víc romantický. Čekám na pravou lásku, která mi bude rozumět a bude mě podporovat v mojí kariéře. Mezitím, co na ni budu čekat, zaměřím se víc na muziku, protože je to moje vášeň!
Tom: Miluju, že jsou naši fanoušci takoví. (usmívá se)
Bill: Naše holky jsou takové, tak milující, že nám to občas bere dech.
Pamatujete si nejvíc cool věc, co jste zažili s nějakým fanouškem?
Bill: Bylo to při našem prvním prezentování, kdy jsme hráli Durch den Monsun a každý fanoušek zpíval sám. Bylo to ohromující.
Tom: A co, jak jsme byli v Mexiku?
Bill: Wow, podepisování zabralo okolo dvou hodin! Nevěděli jsme, že budeme slavní i v latinské Americe.
Tom: Ten den jsme byli strašně unavení, ale zároveň to bylo úžasné - ty holky brečely jenom proto, že jsme tam byli také! Přišlo tam tisíce holek, jenom aby se na nás podívaly. Vážně, děkujem, holky!
Skvělé! A máte nějaký špatný zážitek s fanoušky?
Tom: Ne úplně špatnou zkušenost, ale občas se stane, že jsme překvapení, jak ztratí kontrolu a děsí nás. Jednou šel Gustav do svého hotelového pokoje s Madridu a v posteli se mu válely holky! Když ho uviděly, skočily na něj! Byl opravdu vystrašený.
Bill: Jednou fanoušci porazili policajty, co byli s námi, a běželi přímo ke mně. Když se ke mně dostali, začali na mě něco křičet španělsky a já jim nic nerozuměl, ha! Tom se začal shánět po naší ochrance, ale věci se tak vymkly kontrole, že mě policajti chtěli odvézt na stanici! Bylo to pěkně šílené!
Děsí vás, že se vaši fanoušci chovají takhle?
Bill: Občas ano, ale i tak, vždycky budeme víc než rádi zastavit se a podepsat se jim.
Kluci, vy jste moc milí. Ale není to trochu únavné, dělat tohle všechno pro fanoušky?
Tom: Určitě ne - my všichni máme dobré dny a špatné dny. Jsme jenom lidé a občas nemáme dobrou náladu - to se nám pak nechce podepisovat a nic jiného.
Bill: Ale nikdy bychom nemohli být hnusní na některou z našich holek. Milujeme je a milujeme to, že jsou s námi. Nikdy bychom neudělali něco, díky čemu by se pak cítily uražené.
Udělali fanoušci někdy něco, co by pro vás bylo dokonce nebezpečné?
Tom: Jo, jednou se fanynka snažila dostat se za námi do místnosti a skočila do okna, ale spadla - bylo to fakt strašidelné, protože jsme si mysleli, že je zraněná.
Bill: Stalo se mi něco vtipného na letišti. Šel jsem, tak v pohodě, klídku - a najednou se ke mně přihnala skupinka holek, které na mě začaly křičet neslušné návrhy. Každý je mohl slyšet - bylo to tak trapné! (och, Bille, ty stydlíne :DD)
Takže by jste se nezačali s fanynkou?
Bill: Jenom, kdyby to byl opravdu vážný vztah. Chci přítelkyni, ale aby k tomu mohlo dojít, musím ji opravdu dobře znát. Nezáleží na tom, jestli je fanynka nebo ne.
Tom: Musím se přiznat, že jsme byli na rande už s pár fanynkama, ale nebylo to nic vážného, spíš sranda.
Bill: Jsem víc romantický. Čekám na pravou lásku, která mi bude rozumět a bude mě podporovat v mojí kariéře. Mezitím, co na ni budu čekat, zaměřím se víc na muziku, protože je to moje vášeň!
Přeložila Terushka pro terusky-tokiohotel.blog.cz - nekopírovat bez zdroje!